Jakub Houfek sbírá úspěchy i mimo led!

Dvacetisedmiletý obránce Jakub Houfek, jehož hokejová kariéra se pojí s naším partnerským klubem HC Škoda Plzeň a který obléká klatovský dres již osmou sezónu, je v civilu úspěšným advokátním koncipientem. A právě v tomto oboru poskočil na další pomyslný schůdek v kariéře. Složil totiž úspěšně náročné advokátní zkoušky.

Kubo, nejprve gratuluji ke zvládnutí zkoušek. Přibliž našim fanouškům, co to vlastně všechno obnáší.

Děkuji za gratulaci. Obnáší to dlouhou cestu, která započala na právnické fakultě ZČU. Tam jsem absolvoval pět let magisterského studia, abych pak mohl praktikovat jako koncipient v advokátní kanceláři. V průběhu povinné 3 leté praxe jsem vystřídal dvě. Oběma zaměstnavatelům vděčím za to, že jsem se souběžně mohl věnovat i hokeji. Na samotné advokátní zkoušky jsem se připravoval asi 2 měsíce. Po celou dobu jsem měl pracovní volno. Z hlediska přípravy to byla určitě nejtěžší životní zkouška, naštěstí s dobrým koncem.

Takže tvoje několikazápasová nepřítomnost byla ze studijních důvodů.

Přesně tak. První týdny přípravy na zkoušky mi nedělalo problém trénovat a hrát zápasy. Bylo to pro mě naopak vysvobození od celodenního učení a relax. Čím víc se ale zkoušky blížily, tím méně jsem se mohl soustředit na cokoliv jiného. Nakonec jsem se tedy rozhodl, dát si od hokeje na pár dní úplnou pauzu.

Právě v době tvých příprav jsme natáčeli vánoční videa. Co říkáš na odpovědi spoluhráčů?

Videa jsem samozřejmě viděl. Některé odpovědi mě překvapily, jiné vůbec, třeba Pelíšky mám taky jasně spojené s Vánocemi. Pobavil jsem se hlavně pokud jde o dotazované ingredience do bramborového salátu. Ukázalo se, že jsem v kabině jediný masterchef.

Tvůj parťák v obraně Honza Walter litoval, že si ho při odpovídání nedoplňoval. Není tajemstvím, že si velice dobře rozumíte i mimo led.

Honza se před kamerou viditelně moc necítil, ale nakonec to zvládl i beze mě. Na ledě bychom už možná mohli hrát poslepu. Vždycky je přesně tam, kde ho čekám. Vlastně si už neumím představit, že bych měl nastupovat v obraně vedle někoho jiného. A stejně to máme i mimo led. Trávíme spolu hodně času, máme společné zájmy. Občas nás už mají za bráchy.

S Patrikem Polívkou a Vojtou Tulačkou patříš k nejstarším hráčům v týmu. Je to v kabině nějak znát?

Aktuálně jsem v týmu služebně i věkem nejstarší. To je situace, kterou jsem nikdy před tím nezažil. V mládežnických kategoriích jsem byl naopak pravidelně o několik let nejmladší. Postupem času odpadly některé povinnosti, které teď v týmu plní mladší kluci. Sbírání puků nebo úklid v šatně mi tedy nechybí. Myslím, že mladší kluci nás respektují. Občas je třeba trošku zakřičet, ale toho se většinou ujme vrchní hecíř Vojta Tulačka.

Co naši junioři, mají k vám “starým” vůbec respekt?

Za sebe můžu říct, že s nikým nemám problém. Nikdy jsem si nepotrpěl na rozlišování mladých a starých, ale je pravda, že některá nepsaná pravidla hokejové kabiny se musí připomenout častěji, než jsem byl v minulosti zvyklý. Podle mě by si člověk měl získat respekt ostatních především hrou na ledě. Na poučování a okřikování ostatních moc nejsem.

V současné době se potýkáme s nízkou návštěvností. Co bys vzkázal fanouškům? Čím bys je nalákal do hlediště?

Návštěvy jsou bohužel za dobu mého působení v Klatovech asi nejslabší. Spíše než vzkázat fanouškům bych ale chtěl vyslovit přání. Přál bych si, abychom pravidelně hráli pohledný hokej, který zároveň povede k zisku bodů. Taková hra bude bavit nás, trenéry i fanoušky. Věřím, že když se tohle povede, začne chodit i víc lidí. Konečně bez fanoušků by hokej neměl smysl.

Tak doufám, že to pomůže!

Díky, že sis udělal čas a přeji hodně úspěchů nejen v hokejovém, ale především v civilním životě a v dobře nastartované kariéře.

BŠ