Přechod z profesionálního hokeje byl pro mě šok, přiznává Vladislav Kubeš

Přechod z profesionálního hokeje byl pro mě šok, přiznává Vladislav Kubeš

Jak byste zhodnotil letošní sezonu, která se zatím určitě nevyvíjí podle představ?

Dva zápasy chybějí do konce a jsme poslední, takže nikdo nemůže být s průběhem sezony spokojený. Představoval jsem si to trochu jinak, když jsem se vracel do Klatov po mnoha letech. Myslel jsem si, že budeme hrát ve středu tabulky a dostaneme se do play off. Celá sezona je tak pro mě velkým zklamáním.

Byl pro vás velký šok přeskočit z první ligy do druhé?

Celkově to byl pro mě šok. Především proto, že jsem skončil s profesionálním hokejem a šel jsem do práce. Ráno jdu v půl osmý do práce a vracím se z ní v půl šestý, kdy jdu rovnou na trénink. Domů se dostanu až někdy v devět, takže jsem celý den pryč, což bylo pro mě do té doby něco nepředstavitelného. Druhá liga mě překvapila svoji kvalitou. Bohužel jsme ale v ní nepředváděli dobré výkony a moc jsme toho neuhráli.

Kde vidíte hlavní kámen úrazu, že se týmu nedaří?

Problém bych viděl v kvalitě kádru a jeho psychice. Na trénincích se nás scházelo málo a rovněž trenéři to neměli vůbec jednoduchý. Dlouhou dobu před zápasem nevěděli, s kým mohou do utkání počítat. Záleželo především na tom, koho nám z Plzně na utkání pustí. Nějak se sice trénovalo, ale v zápase bylo všechno jinak. Hlavním problémem bylo, že jsme neměli tři kompletní lajny, které by byly furt pospolu. Neustále se to měnilo, střídalo.

Na co jste si musel v novém působišti zvyknout?

Dlouho jsem si musel zvyknout na to, že nejsme profesionální hokejisté. Dostáváme pouze určité prémie. Spousta kluků, když musela jít do práce, tak tam šla, protože to je jejich obživa. Z tohoto důvodu jsme skoro žádné zápasy neodehráli ve stejné sestavě. Bylo to těžké a myslím si, že to byl rovněž jeden z kamenů úrazu. Vzhledem k tomu sezona vypadá tak, jak vypadá.

Jak vnímáte, že Klatovy jsou nyní farmou extraligové Plzně?

Určitě by to mohlo Klatovům pomoc. Já spolupráci jen vítám a jsem rád, že se to mezi oběma kluby podepsalo. Plzeň je navíc od Klatov jen kousek. Spolupráce by mohla fungovat, pokud budou kluci z Plzně, co tady budou, trénovat s námi. Když dáme takhle dohromady čtyři pětky, tak si myslím, že půjde klatovský hokej nahoru.

Již teď vám někteří plzeňští hokejisté vypomáhají a jezdí s vámi na zápas. Jak spolu vycházíte?

Kluci z Plzně jsou v pohodě. Přijedou a odmakají zápas, nejsou to žádní mistři světa. Je akorát špatný, že se s nimi vidíme pouze na zápase. Kdyby přijeli alespoň den před utkáním na trénink, tak bychom mohli i něco nacvičit a říct si, jak chceme hrát. Například v přesilovkách nás neuvěřitelně tlačila bota. Bohužel neustále se kluci, co k nám jezdili, točili, takže to bylo složité. Ale samozřejmě je dobře, že jezdí, protože jinak bychom někdy ani nesložili tým na zápas.

Máte pořád stejnou chuť do hokeje?

Ano, mám jí pořád stejnou. Kdybych jí neměl chuť, tak již hokej nehraju. Mám rád hokej, i když je pravda, že jsem někdy zapochyboval, jestli to mám ještě zapotřebí (smích). Určitě přesto budu hrát i v příští sezoně a uvidíme, jak to bude vypadat. Blízká se podle mě v Klatovech na lepší časy.

Jak velkou změnou pro vás bylo, že kromě hokeje chodíte i do práce?

Byla to pro mě velká změna. Šestnáct let jsem měl v den zápasu daný harmonogram, určité rituály. Teď je to zcela jiné. Například v pět večer skončím v práci a pak rovnou letím na stadion na rozbruslení. Takže bez žádné přípravy či rozbruslení rovnou skočím na led. Přechod z profesionálního hokeje je hodně složitý. Nyní můžu říct, že druhá liga je nejtěžší soutěž v republice. Spojit práci s hokejem není vůbec jednoduché. Časově je to hrozně náročné. Pokud bych měl rodinu, tak bych nejspíše skončil.

Jak byste srovnal oproti první lize servis, který máte v druholigovém týmu jako hráči k dispozici?

Příjemně mě to překvapilo. V Klatovech je to pomalu lepší, než v některých prvoligových klubech. Pravidelně nám perou hokejovou výstroj. Po dlouhé době dostávám i hokejky na míru. To je oproti Berounu velký rozdíl, tam jsem musel hrát s tím, co zrovna zbylo (smích).

Co byste vzkázal fanouškům?

Děkujeme za jejich trpělivost. Chodí nás neustále podporovat, i když jsme poslední a nepodáváme takové výkony, jaké jsme měli. Za to jim patří velký dík. Věřím, že nám budou fandit i dál.

FOTO: Klatovský deník - Jitka Kilbergerová